Jaro Cossiga jako jediný beatboxující zástupce BeatBurgerBandu postupuje se svým týmem stále blíže západnímu pobřeží USA. Cesta je to hodně výživná, protože každý den potkáváme nové zajímavé lidi - umělce, opraváře aut nebo pouliční prodavače. A také projíždíme místy, o jakých se nám ani nezdálo.
Grand Canyon s řekou Colorado byl samozřejmě povinností a protože se táhne cca 450km, je spousta možností, jak k němu zajet. My jsme vybrali rovnou začátek s jezerem Powell lake. Arizona a Utah ale skrývají ještě další spoustu menších kaňonů, kterými jsme na naší cestě ze Santa Fe do Las Vegas projeli nespočet. “Nejkýčovitější” byl asi Zion Canyon, jenž v klidu projedete autem se zastávkama v kolonách před tunelama, ale rozhodně nic nového nevyfotíte, protože tady už všichni fotografové byli. Pak nás náš fotograf Lokey vzal do údolí Coral Pink, ideálního místa pro čtyřkolky nebo sendboarding – písečné duny uprostřed skal. Ty vznikly erozí skal z bílého pískovce a vlivem větru, který písek nafoukal. Nebo ohromné Monument Valey se svými pískovcovými útvary ženoucími se z naprosté placky do výše stovek metrů. Nicméně většina pozemků patří původním americkým obyvatelům, kteří si píšou svoje zákony, takže například hazard je na indiánské půdě legální. My jsme se pohybovali hlavně na území kmene Navajo. Na cestě ze Santa Fe do Vegas jsme narazili ještě na místo zvané Four Quarters, kde můžete být v jeden okamžik ve čtyřech státech najednou. Pomyslný geografický kříž tu tvoří hranice Utahu, Arizony, New Mexica a Colorada.
Las Vegas je jedna velká divočina. Když jsme dorazili, tak jsme zjistili, že b-boys battle začínal už v odpoledních hodinách, což se nedalo zvládnout. Nicméně ve 23.00 začínala v Hard Rock Café after party. To jsme měli ještě spoustu času potkat se s místním audiovizuálním umělcem Johnem, který žije na okraji Las Vegas v pěkném domku s bazénem a kurtem a v garáži má studio s green screenem, aparátem a světly. Je svým vlastním pánem a tvoří různé klipy, projekce a dodává techniku pro bolywoodské taneční show. Ale ve Vegas je krásně vidět, jaký boj musí všichni svádět o přežití a své místo na slunci. Na druhou stranu ale ve vzduchu cítíte hromady peněz.
Když jsme v HRCu (naše familiérní oslovení Hard Rocku) prošli prohlídkou jak na letišti, už jsme mohli zkouknout noční battly tanečníků z odpoledne. Také jsem mezi tanečníky zahlédl Ronnieho, který byl loni v Praze na Battle of the Year 2010. Od naší Red Bull spojky jsme nafasovali pár Red Bullů, páč drink na baru stál asi 12$, což nás trochu odradilo. Tak jsme se nakopli a šli prohrát pár dolarů v ruletě. Nakonec jsme překvapivě vyhráli a v 5 ráno odcházeli z casina s pár stovkama “baků” v kapse. Vzhledem k tomu, že nám 2 show zrušili a jeden klub zkrachoval úplně, tak to přišlo v pravou chvíli. Ráno jsme ještě dali v Johnově bazénu refreshing a vyrazili jsme do Phoenixu, kde má Lokey ateliér a kde tráví nejvíc času. Tady nám show naštěstí nezrušili. Klub Blant v Tempe i parking před ním byl k prasknutí a atmosféra byla výborná. A po naší hiphopové části přišel DJ s rychlejšími junglovými beaty, které dozněly ve 2 ráno, protože přesně v tu hodinu musí všechny kluby ve Phoenixu zavřít. Většinou se pokračuje na privátních afterparties a pár domů ve městě je k tomu už standartně uzpůsobeno.
Phoenix nebyl samozřejmě jen o show, ale také o hlubším průzkumu města a seznámení se s jeho obyvateli. Touhle dobou je zrovna v místním muzeu výstava Body Worlds, kterou jsme s Cossigou oba v Praze prolůzrovali. Tak jsme vytáhli naše press pasy a ujal se nás ředitel muzea, který nás provedl výstavou zplastikovaných těl a jejich částí, rozdal audio průvodce a velmi pečlivě nám o výstavě povídal. Potom, co jsme si ji prošli, nás vzal do místního planetária, jakých je ve světě pouhých pět. Tady teprve začala show. Zavedl nás do všech zákoutí, computer roomů i za kopuli, aby nám ukázal, jak celé to planetárium funguje, jaké má ozvučení, projektory, systém pohybu kopule atd. Pak nám začal pouštět ukázky shows, které pravidelně pořádají pro veřejnost. A jako bonbonek nám udělal privátní projekci, kterou připravil Bono Vox s U2 zhruba před rokem a už nikde neběží.
Protože se nedějí jen dobré věci, ale sotva člověk odjede z Prahy, začne to trochu skřípat, tak jsme potřebovali dostat negativní energii z těla ven. Nabídka Lokeyho kámoše Cocroa jít si zastřílet do pouště, proto přišla v pravý okamžik. Každý jsme si nakoupili krabičku nábojů (stačilo ukázat pas), terče s Usámou nebo šášou a mohlo se vyrazit. V kufru jsme měli jednu 45tku, jednu 40tku a jeden velký shotgun vyrobený z populární AK-47. Ke zbraním chovám velký respekt, ale musím uznat, že to bylo hodně uvolňující rozstřílet pár plechovek a terčů. A teď jsme právě uprostřed pouště na cestě do Kalifornie. Zítra ráno jdeme navštívit hudební Red Bull Studio, kde včera nahrával 50 Cent a zbytek se uvidí... :))
Komentáře
Přidat komentář