Kalifornie nás přivítala letním počasím a Jaro Cossiga úspěšně splnil misi, když na Venice Beach vstoupil do Pacifiku, a tím uzavřel cestu z východního na západní pobřeží, která trvala 6 týdnů – 1630 mil letadlem a 4250 mil autem. Horší bylo, že jsme jinak neměli zařízené téměř nic. Nevěděli jsme, kde budeme spát a klub, ve kterém jsme měli vystupovat, zavřeli. A tak se dá jedním slovem popsat náš trip po "Cali" - Freestyle!
Jediné, co jsme měli domluvené, bylo hudební Red Bull Studio, kam jsme zamířili nejdřív. Zdejší sídlo Red Bullu je podstatně větší než u nás, uprostřed velké haly parkuje formule, která ještě před pár lety jezdila F1 a celý prostor navrhoval přední americký architekt. Na konci haly je nenápadný vstup do oddělené studiové části, která skrývá velký speaker room s bicí soupravou a zvukovou režii s obrovským mixážním pultem, několika druhy repráků a spoustou vymazlených zvukových procesorů. Což bylo samozřejmě moje království a hned jsem projel všechny lampové compresory, masterovací jednotky a pult. Den před naší návštěvou tu nahrával 50 Cent, takže jsme se s ním opět těsně minuli. Podobně jako v Praze při předskakování s BeatBurgerBandem nebo v NYC v Českém Centru, kde byl na privátním večírku, zrovna když jsme ho okupovali. Poté, co jsme prozkoumali každý kout studia, nechali tam pár CDs pro naše nové losangeleské spojky a nafasovali Red Bully, vyrazili jsme do víru LA improvizovat.
Náš fotograf Lokey zkontaktoval pár kámošů z hudební branže a za chvíli jsme jeli k multiinstrumentalistovi jménem Joe Sax, který zrovna zkoušel s kapelou v domácím studiu na večerní koncert. Zasquatovali jsme dočasně na zahradě, zkontrolovali mikrofony - zlatého Neumanna U87 a Manley a večer šli mrknout, jak jim to hraje. Místní kluby mi připomínají nedělní Akropolis. I když je 30 lidí, tak to vypadá, že je narváno a atmosféra je nadupaná. To platilo i pro tento klub u LAXu (losangelského letiště), takže Joe měl příjemný koncert. A na cigárko si můžete zajít na naváděcí “dráhu”, která vede téměř nad klubem a letadla vám přistávají nad hlavou.
Další dny jsme byli hosty Lokeyho, který nás svým SUVčkem provezl po všech důležitých nebo zajímavých místech v LA. Hollywood i se svými studii, Beverly Hills i se svou 90210, Melrose se svojí skrytou graffity zónou. Uprostřed Santa Monica Blv. (znáte z GTA) je hned vedle domova důchodců u mola nenápadný domeček - Camera Obscura (nejstarší přenašeč obrazu, popsaný už v 5.st.př.n.l.). I na ropu narazíte v LA, a to rovnou ve středu města. V parku jsou vřídla označeny ochrannými kuželi a v jezírku pobublává ropa místo zlatých rybiček.
Také jsme zajeli do černé čtvrti, kde jsou věže a kulturní centrum Nuestro Pueblo známé z filmu White Men Can’t Jump. Tady jsme byli jedni z mála bílých, ale jsme zvyklí z Flatbushe, takže hlavní bylo udělat dobrý fotky a videa. Že ghetta už nejsou tak “horká”, svědčí fotka gangstera z mexické čtvrti, který se mi svlékl, abych nafotil jeho “valdicko-angeleské” kérky.Legendární místo již z dob beat generation je Venice Beach. Kdo vyrostl na knihách jako “Na cestě” nebo “Nahý oběd”, má povinnost projít si okolní uličky, kouknout na hotel California, minout dům Boba Dylana a dojít k proslulému molu nasát trochu té bohémské atmosféry. I dnes v okolí Venice Beach bydlí a působí spousta umělců, freaků a jiných šílenců, ale už to není jako za dob Jacka Kerouacka nebo Williama Burroughse. Na promenádě je stánek vedle stánku a narváno turisty.
Kreativní energie se tady ale i tak pořád vznáší ve vzduchu a vyhnout se jí nedá. A když jsme u bítníků, musíme zmínit kalifornský zákon, který umožňuje prodávat lékařskou marihuanu ve speciálních “lékárnách” pro pacienty na tzv. medical pass. Nabídka byla opravdu veliká - všechny modely kushe (cannabis indica), přes výrobky z konopí (koláčky, olejíčky, vonné essence, scuffy) až po kosmetiku, dárky a kuřácké potřeby. A v rohu lékárny má týpek stoleček a celý den jen balí a balí (pokud nezakusuje space cake). Vysněné zaměstnání mnoha mých kamarádů. :))
Abychom poznali i něco víc než LA, zavolal jsem kamarádovi z dětství, jestli se můžeme stavit. Neviděl jsem ho 20 let a za 10 minut už jsme u něj byli v New Port Beach. Má zde firmu, rodinu a domek kousek od pláže. Manželka byla zrovna v Puerto Ricu, takže ideální pro několik dní okupace pokoje pro hosty. Konečně jsme mohli zase chvíli pochillovat a neřešit, kde večer složíme hlavu. Takže jsme surfovali, kiteovali, jezdili na kolech anebo na ilegálním moto-sk8u.
Po pár dnech jsme nabrali opačný směr a vyrazili na sever přes LA, Malibu až k Pismo Beach, která je tuším jednou z mála pláží v Cali, kam se dostanete s autem a kde jsme plánovali klasický americký beach camping. Cestou nás ještě potkal zážitek, který se nám Středoevropanům stane jednou za život. Podél malibského pobřeží si to naším severním směrem svištěla kousek od břehu partička tří majestátních velryb za doprovodu rozšafných delfínů!
Zážitků, setkání a situací jsme na naší cestě zažili nespočítaně. Ani se nedalo o všem napsat, to by bylo na menší knihu, ale nejdůležitější jsem snad zmínil. Jaro Cossiga se vrátil do Prahy, já se rozhodl ještě zůstat a založit kalifornskou pobočku DaSkaRecords. Upřímně děkujeme Red Bullu za podporu, bez níž by naše tour tak zdárně neproběhla a sledujte Jaro Cossigu a BeatBurgerBand, jak pokračují a úspěšně reprezentují Českou republiku ve světě, a to nejblíže nejspíš na beatboxovém mistrovství světa.
Komentáře
Přidat komentář