Robin Kaleta, jeden z nejzkušenějších českých freeride lyžařů, pořádá letošní zimu výukové kempy ve švýcarském Engelbergu. Více jeho vlastními slovy: "Za 10 let cestování za prašanem a závodění po celém světě jsem načerpal zkušenosti a naučil se, jak dostat z jízdy ve volném terénu maximum. Zažil jsem, jak skvělý pocit je tyhle zkušenosti někomu předat a sdílet jeho nové zážitky. Proto a protože nás lyžování prostě baví, jsme se rozhodli zorganizovat kempy, na nichž vás díky speciálně vyvinuté metodice tím nejlepším a nejefektivnějším způsobem naučíte, jak si ve volném terénu co nejlépe zajezdit."
FREERIDE CAMP No. 3
Náš v pořadí již třetí letošní kemp se musel obejít bez nového sněhu. Až neuvěřitelně dlouho jsme v Engelbergu byli svědky neustálého slunečného počasí a čekali jsme, že konečně po týdnech bez sněžení něco spadne. Bohužel marně. Letošní alpská zima je zatím hodně slabá a tak dlouhou periodu bez sněžení prý místní ještě nezažili.
Hledání prašanu byl tedy po třech týdnech azura dost těžký úkol. Naštěstí se nám ho s Romanem Heczkem a Matiem podařilo částečně vyřešit. Objevili jsme údolíčko plné skákatelných boulí, mezi nimiž byl na mnoha místech prašan, a tak jsme část campu tentokrát věnovali i nácviku skoků v parku, což jsme pak aplikovali v terénu. Trochu překvapivě snad největší nadšení a velký talent pro skoky předvedla jediná dívčí účastnice campu Helča. I jinak byl ale camp plný dobrých lyžařů a díky tomu jsme byli schopni jezdit prakticky cokoliv. Navíc se sešla i výborná parta, takže zábava ježděním nekončila…
FREERIDE CAMP No. 2
Vypadalo to, že druhý camp začne z hlediska podmínek velmi slibně. V sobotu před příjezdem camperů jsme se s druhým coachem Viktorem Galuškou šli projet po středisku a zkontrolovat sníh a přestože několik dní nesněžilo a všude bylo poměrně dost stop, sníh byl pořád hodně příjemný a možnosti prvních lajn s trochou šlapání byly. Nadšeně jsme tedy zahájili camp a těšili se na další dny. Bohužel se nahoře v sobotu večer spustil takový vítr, že údajně sfoukával i lidi ze sjezdovek. S prašanem byl tedy víceméně konec, a tak nám dalo opravdu velkou práci někde poslední zbytky najít. Zato nám ale celý týden přálo sluníčko a díky umění Vítka Ludvíka si všichni účastníci campu odvezli parádní fotky. V průběhu týdne jsme naťukli vše co se problematiky kolem freeridingu týká včetně obligátního zahrabávání, které většinu z nás důrazně a přitom bezpečně přesvědčilo, že raději budeme tahat každý den do každých podmínek lavinové sety a batohy, než být jednou zasypaný.
Stabilní skoro nulová lavinová situace nám na druhou stranu umožnila jezdit sjezdy, které se ne vždy jezdit dají. Střed ledovce Steinbergu byl dokonce právě díky větru zarovnaný jako sjezdovka, přestože tudy projely stovky lidí. S jednou skupinou jsme sjeli i krásný dlouhý žlab zvaný "Never sun", na jehož konci byl i po mnoha větrných slunečných dnech prašan. Poslední dva dny jsme se věnovali šlapání. Vikyho skupina objevila poměrně dlouhá prašanová pole nad Engstlenalp, která jsou snadno dosažitelná asi 15 min hikem z Jochstocku. Skoro se nechtělo věřit tomu, jak dobrý sníh tam ještě byl. Pátek jsme proto zakončili výšlapem až do sedla pod Wendenstoecke a sjeli nádherným terénem až k lanovce Engstlenalp. I přesto, že počasí nebylo freeridování zrovna nakloněno nás tedy Engelberg znovu přesvědčil o tom, že díky velké výškové, terénní a expoziční rozmanitosti se vždycky najdou místa se slušným sněhem.
.jpg "Tomáš Kraus v Davosu")
.jpg "100415-coldrush-teaser.jpg")
Komentáře
Přidat komentář