Jakub Kornfeil GEPA Pictures/Gold & Goose

Natáhne si pravou rukavici, potom levou a obě dvě si ještě několikrát překontroluje. Pro svůj Aprilia RSA kubatury 125 ccm musí být 100 % připravený, koncentrovaný. Osmnáctiletý Jakub Kornfeil je obrovským talentem mezi silničními motorkáři. Svou mašinu krotí s bravurou toreadora, však má zkušenosti s rudými býky, kteří zdobí jeho přilbu i motorku. A provázejí jeho kariéru. V roce 2009 vyhrál Red Bull Rookies Cup, šampionát nadějí motoristického sportu. Na začátku se přihlásily dvě tisícovky jezdců, sérii jich jezdilo pětadvacet. A Kubajz vyhrál. Tenhle úspěch ho katapultoval do seriálu mistrovství světa.

Kubo, pamatuješ si na svou první motorku?
„Jasně, šlo o motokrosovou motorku Polini X1.“
A co tvůj první závod, jak dopadl?
„První závod v životě jsem jel v Dubňanech a dojel jsem, tuším, na devátém místě.“
A jak dopadla tvá premiéry v seriálu MS?
„To bylo před dvěma roky v italském Misanu, skončil jsem jedenadvacátý.“
Když jsi v roce 2009 vyhrál Red Bull Rookies Cup, šlo o zlom v tvé kariéře?
„Nemyslím si, že by to byl nějaký zlom. Ale každopádně mi to otevřelo dveře do světa.“
Chtěl jsi být vždycky motocyklovým závodníkem?
„No, samozřejmě mě baví i mnoho dalších sportů, jenže motorky jsou a vždy budou číslo jedna.“
Jak dlouhá je ještě cesta do královské kubatury MotoGP?
„Dlouhá a trnitá. Ještě tam zdaleka nejsem, takže nemůžu pořádně soudit. Až a pokud tam někdy budu, rád na tuhle otázku odpovím.“ (smích)
Co je potřeba udělat proto, abys mohl závodit s jezdci jako je Rossi či Stoner?
„Musím být stoprocentní úplně všude, ne jenom na trati.“
Série silničních motocyklů bývají občas plné karambolů, musíš umět padat?
„Musím, to je fakt. Každý jezdec si musí odpadat své, než se to doopravdy naučí. Jsou v tom samozřejmě i různé triky jak to udělat, aby pád bolel co nejmíň. Každý jezdec to ovšem řeší jinak, a je pouze na něm, co v těch kotrmelcích udělá. Jestliže přidá trojitý flip a dokáže dopadnout na nohy, tak je to pouze a jen v jeho prospěch“
Co při pádech nejvíc bolí?
„Záleží, jak spadnu. Většinou jde o lehké otřesy mozku. Anebo nějaké modřiny. V těch lepších případech...“
Mají o tebe rodiče strach?
„Nevím jestli taťka má, ale mamka určitě ano. Ta na závody dokonce odmítá jezdit. Pokud by o mě rodina neměla strach, asi by bylo něco v nepořádku.“
Jakou největší rychlostí jsi jel na mašině?
„Průměry v závodě se pohybují kolem 140 km/h, na top speedu jsem měl nejvíc něco kolem dvě stě čtyřiceti.“
Jak vůbec vypadá tvůj závodní den?
„To snad ani nejde popsat. Každý den se děje něco zásadního, nevšedního a zajímavého. Většinu času ovšem trávím v boxu, protože komunikace je hodně důležitá. Čím víc mluvíte, tak přicházíte na stále nové a nové věci.“
Máš před startem nervy?
„Závodím 12 let a ještě se mi nestalo že bych neměl.“
Chcípla ti někdy nevhod motorka?
„Ne ne, nechcípla.“
A co nějaký rituál, který nervozitu eliminuje?
„Vždy si nasazuju první pravou rukavici, potom levou a obě dvě si potom ještě několikrát zkontroluji. Mít cit v rukách je totiž hodně důležité.“
Kolik váží motorka, měl jsi jako menší problém ji zvednout ze země?
„Závodní 125ccm, kterou jedu ve světě, má jedenasedmdesát kilo. Dřív jsem závodil na minibiku a s ním jsem neměl žádné problémy. Ve třinácti jsem přešel na 125 a tím, že jsem byl už celkem starý a vyspělý, jestli se to tak dá říct, tak jsem se zdviháním motorky nikdy neměl problém.“
Co pro tebe závodění znamená?
„Zatím to pro mě znamená hodně času a úsilí. Chtěl bych to dopracovat tak daleko, aby se to pro mě stalo nejen zábavou, ale i obživou.“
Dokážeš popsat to, co cítíš, když stojíš na bedně?
„Takový pocit se snad ani popsat nedá. Kdo nikdy nestál na bedně, ať už z jakéhokoliv důvodu, tak nemůže vědět ,co to znamená a jak těžké je toho docílit. Kdo ano, tak ten nepotřebuje znát odpověď na tuhle otázku.“
Nerozptylují tě krásné dívky na startu?
„Ani ne, nějak jsem si na ně zvykl a nevnímám to.“
Kde závodíš nejraději?
„Mým nejoblíbenějším okruhem je německý Sachsenring.“
Spoustu času trávíš v Chorvatsku, čím ti učarovalo?
„Vším. Moře mě prostě fascinuje. Jednak tam jezdím na loď, takže netrávím volný čas na pláži, nýbrž na lodi a na Jet surfu. Líbí se mi i mentalita tamních lidí, ta všudypřítomná pohodička, klid, jídlo a v neposlední řadě taky počasí!“

Mašina do provozu nepatří...
Už léta jezdí na motorce, má rád i auta. Ovšem řidičák si dělal Jakub až letos, dřív to nešlo, nebyl plnoletý. Na silnici nedivočí, vybláznit se může na okruhu. „Když si sednu za volant, tak se snažím být hodně opatrný a pořádně si všímat okolí. To je za volantem nejdůležitější. Neříkám že jezdím po dálnici 130, ale rozhodně ne stosedmdesátkou,“ tvrdí »Kubajz«, jehož vysněným vozem je BMW M3. „Bavoráky se mi líbí. Teď ovšem jezdím v novém citroënu od sponzora. A musím říct, že je to parádní svezení,“ pochvaluje si. Na cesty se vydává v autě, zastává totiž zajímavý názor. A od motocyklového závodníka možná neočekávaný. „Osobně si myslím, že motorka prostě na silnici do provozu nepatří,“ říká proto, že dobře ví, co silné stroje dovedou. A jak mohou být v rukách šílence a vejtahy nebezpečné.

Krotitel motorového surfu
Motory Jakubovi učarovaly, a tak se není čemu divit, že se bez nich neobejde ani u vody. V oblíbeném Chorvatsku k moři, nebo třeba doma k rybníku, si pod rukou nosí surf. Není to ovšem obyčejné prkno, v jeho útrobách brumlá motůrek o obsahu 85 ccm. Tak, jak to má Kuba rád. „Dostal jsem se k tomu úplnou náhodou. Tak, jak se to dneska stává. Pán, který tohle vyrábí, dělá i do motorek. Takže vlastně šlo o otázku času,“ směje se mladičký závodník týmu Ongetta-Centro Seta. Motorový surf je pro něj parádní hračkou, na které se vždycky vyřádí. „Dá se na něm dělat téměř cokoliv. Ležet, klečet, dřepět, sedět, stát, skákat, jezdit po zadním. Prostě vše! Je to geniální věc,“ libuje si. Čtrnáctikilová deska je pořádně hbitá, po vodní hladině se prohání šedesátikilometrovou rychlostí. „Někdy i víc. Na vodě se to bere dvojnásobně, takže člověk lítá 130kilometrovou rychlostí,“ prozrazuje. Rychlost se přidává lankem, které vede ze špičky. Zpočátku prý hodně padal, teď skáče i dva metry vysoko. „Je to skvělý relax,“ přiznává. 

null
 
 

 


Komentáře

    Přidat komentář

    Všechna pole jsou povinná
    Pouze 2000 znaků jsou povoleny pro vstup :
    Opište slovo vlevo, potom klikněte na tlačítko "Odeslat komentář":

    Článek Detaily