Ještě ani nechodil do školy, když poprosil staršího bráchu, aby mu sehnal prkno. Od těch dob už uteklo ve Vltavě spousty vody, ze začátečníka Maxima Habance vyrostl skateboardista, který dokázal vyhrát závod Světového poháru na Štvanici. Student grafiky trénuje téměř denně, jde za svým snem – ježdění v Mekce skateboardingu v Los Angeles.
Jak ses k ježdění dostal?
„Byl jsem úplně maličkej, bylo mi snad pět let. Můj starší brácha skejtoval, mně se to hrozně líbilo a chtěl jsem být jako on. Tak jsem ho poprosil, jestli by mi mohl sehnat prkno. Tak mi sehnal mojí první desku, byla oldschoolová. Ale pomohla mi.“
Pamatuješ si na svojí první jízdu?
„To si nepamatuju, ale moje prkno byla taková velká ryba. Takže jsem jen popojížděl, jezdil na koleni. Taková ta dětská klasika, co má každý, kdo začíná.“
Věnoval ses i jinému sportu?
„Když jsem byl malej, tak jsem chvilku hrál fotbal, pak ping pong, ale vždycky šlo tak o půlroční záblesk. Vždycky jsem se vrátil ke skateboardingu.“
Kdy tě začalo ježdění opravdu bavit?
„Myslím, že to bylo tak od devátého desátého roku, kdy jsem zesílil a mohl jsem dělat lepší triky, vyskočit na ty překážky. Do té doby to bylo takové plácání.“
Jak často vůbec skejtuješ?
„Trénuju vlastně každý den. Když mi to jde, baví mě to, jezdím čtyři a půl hodiny. Pokud to nejde, tak hodinu. Je to podle toho, jak si řeknu, jak se cítím.“
Bolí skateboarding?
„Jako všude, když člověk spadne. Ze začátku se ale nejezdí rychle a pády nejsou tak závratný, jako třeba na kole. Akorát časem už pociťuju zdravotní potíže. Skáču celej život, takže mě chytají kolena. Musím plavat, abych byl ready a mohl sportovat v klidu dál.“
danvojtech.cz/Red Bull Content PoolChráníš si hlavu přilbou?
„Většina skejťáků, pokud nejezdí ve vertikální rampě nebo obrovský překážky, přilbu nenosí. My moc na hlavu nepadáme, spíš sklouzneme po zádech, na lokty, kolena.“
Kde jezdíš?
„Já jsem začínal, jako většina kluků, v Praze na Stalinu, a pak štvanický skatepark. To jsou dvě místa v Praze, kde jezdí nejvíc lidí.“
Míváte v některých lokalitách problémy?
„Hodně točíme videa na ulicích. Občas si najdeme schody třeba u banky, s čímž má ochranka problém. Vyhazují nás, a zrovna nedávno jsem dostal v Bratislavě pokutu pět euro.“
Může se český jezdec prosadit i v Americe, která je Mekkou skateboardingu?
„Člověk by se tam musel odstěhovat. Bohužel Američané jsou hodně uzavření a neradi přijímají Evropany mezi sebe. Aspoň tak mi to připadá. Ale na evropskou špičku má v Česku víc lidí.“
Je ježdění v USA vrcholem?
„Dá se říct, že v Americe je ježdění nejdál. I tím, jak jsou jezdci podporovaní. V Kalifornii je celý rok hezky, a když ne, mají haly. To my, bohužel, nemáme.“
Takže vám chybí hala?
„Tak to rozhodně. Už dlouhý léta. Nic moc se neděje. Akorát to, že chtějí odstranit Štvanici a místo ní udělat tenisové kurty. Doufám, že to nevyjde.“
danvojtech.cz/Red Bull Content PoolMáš nějaké vysněné místo, kde bys chtěl skejtovat?
„V Americe, nejvíc se toho děje v Los Angeles. Chtěl bych tam vydržet déle, chytit se tam. Ale není to úplně lehký, je tam spousta talentovaných riderů. Anebo ve Španělsku, kde je celý rok teplo. Jsou tam super lidi a podmínky pro skejtování. Stahuje se tam řada Evropanů, Barcelona je zase Mekkou evropského skateboardingu.“
K tomu je potřeba umět jazyk...
„Mluvím anglicky. Učil jsem se během cestování a závodění, odposlouchával jsem. Třeba jsem se na čtrnáct dní ocitl někde, kde nikdo nemluvil česky. Dobrá zkušenost.“
Co říkají na tvé počínání rodiče?
„Od malička mě podporují. Jak ve skateboardingu, tak ve snowboardingu.“
Neměli dřív strach, že jezdíš po světě?
„Myslím, že to spíš chápou z druhé strany. V útlém věku se můžu podívat do světa, třeba i zadarmo. A ještě si užívat, co mě baví.“
Dají se na ježdění balit holky?
„To jsem nepozoroval.“ (smích)
Dodržuješ, coby sportovec, životosprávu, nebo to není na skejtu nutné?
„Neřekl bych, že jsem úplnej sportovec, ale snažím se žít zdravě. To bych ovšem dělal, i kdybych nesportoval. Snažím se jíst zdravé věci, posiluju, chodím plavat. Ale jednou za čas mi to ulítne, to je asi normálka.“
Do čtyřiceti se tím živit nebudu, proto dělám školu. Ježdění je jako super brigáda.
Jak dlouho se dá vůbec jezdit?
„Těžko říct. Už si dáváme pozor na to, jak se cítíme. Jíme zdravě, děláme všechno pro to, abychom vydrželi co nejdéle. V Americe jezdí profíci třeba do pětatřiceti. Starší jezdci mají skateboarding jako koníčka, nevadilo by mi, kdybych to měl stejně. Do čtyřiceti se tím živit nebudu, proto dělám školu. Ježdění je jako super brigáda. Dostávám peníze a můžu cestovat.“
Prý jsi jezdil v Číně...
„Byli jsme v Hongkongu, Macau, Šen-čenu. Bylo to úžasný. Jak tam pořád něco staví, tak je kde jezdit. A lidi jsou nadšení, protože to neznají. Takže se vždycky srotila spousta diváků. Byli z toho odvařený. Neměli jsme tam žádné problémy.“
Ani na hranicích?
„To ano. Je to jiný svět. Na hraničním přechodu z Hongkongu do Šen-čenu jsme museli vystoupit z auta, vyplnit deset stránek papíru, abychom se dostali na druhou stranu. Šacovali tašky, všechno. Je to změna oproti hranicím v Evropské unii.“
Stíháš vůbec školu?
„Studuju grafiku, takže to mám trošku volnější. Stíhám to tak, že na poslední chvíli doháním všechno, co se dá. Mám před sebou ještě jeden rok a maturu.“
Čím tě uhranulo studium grafiky?
„Přišlo to ke mně náhodou, na základce jsem se zařadil do výtvarné třídy. V devítce jsem nevěděl co, tak jsem se přihlásil na grafickou. Docela mě to chytlo. Počítačová grafika, reklamní, focení. Děláme i hodně v ruce. Skateboarding s kreativitou souvisí. Je to fajn.“
danvojtech.cz/Red Bull Content Pool
Komentáře
Přidat komentář