Bez kola prý vydrží maximálně den. Když si poprvé sednul na vysněný stroj, cítil euforii. Jezdil, dokud mohl, až se třásl únavou. Tahle zarputilost dostala Michaela Berana mezi světovou špičku freestyle BMX. Po úspěchu rychlobruslařky Martiny Sáblíkové na olympiádě ve Vancouveru se ještě víc zakousl do ježdění. Chodí do posilovny, dře a baví se. »Live to ride, ride to live« má vytetované na paži. Tímhle mottem se Berry řídí, kolo je pro něj vším.
Co pro tebe znamená kolo?
„Kolo pro mě znamená asi doslova všechno v mém životě. Samozřejmě, na prvním místě je rodina, ale jinak se prakticky nevěnuju ničemu jinýmu, než je kolo. To je taková moje droga.“
Jak dlouho bez něj vydržíš?
„Jeden den. Jeden den maximálně.“
Mohlo by se ti stát, že bys jel na dovolenou k moři bez kola?
„Já moc na dovolenou nejezdím, protože se mi nechce od kola. Ale teď už zkouším jiný systém, dřív jsem jezdil každý den, nedělal jiné sporty. Teď třeba chodím jeden den do posilovny, druhý jezdím. Co se týká toho moře, dřív jsem to nechtěl dělat, přišlo mi, že to nepotřebuju. Letos bych možná odjel, ovšem týden je maximum. Já už nevydržím ani bez té posilovny. Vybudoval jsem si stereotyp, který mě baví. Navíc se zlepšuju. Chci v tom zůstat, když cítím, že mi to pomáhá.“
Pamatuješ na své cyklistické začátky?
„Pamatuju si, když mi bylo tak osm, že jsem měl teréňáka. Jezdil jsem na dvoře z jedné strany na druhou a dělal smyky. To mě strašně bavilo, smykovat. Později jsem na kolo úplně zapomněl. Vůbec jsem nevěděl, že existuje nějaký freestyle BMX. Pak jsem to uviděl v televizi a řekl rodičům, že bych si strašně přál kolo s pegama a twistrem. Abych mohl otáčet řidítka, skákat, zkoušet triky. Z toho jsem byl úplně hotovej.“
Jaké to bylo, když jsi poprvé sednul na vysněné kolo?
„Absolutní štěstí. Jako když pes dostane kost, tak jí kouše do té doby, než ji sežere. Jezdil jsem dokud jsem mohl. Pak jsem přišel domů a únavou se celý třásl. Ale cítil jsem euforii.“
Leštil jsi první kolo, opečovával ho?
„Dá se to tak říct. Prontem jsem ho vždycky umýval od prachu.“
Umíš si opravit kolo sám?
„V podstatě jo. Každý týden si dělám garančku. Dřív jsem na kolo kašlal, pak jsem si uvědomil, že jezdím na povolenejch drátech, pedálech. Teď koukám i na rám, jestli tam není prasklina. To jsem zažil jednou a hodně to bolelo. Ulomila se mi na velkém skoku přední část kola...“
Vzpomeneš si na první trik, který za něco stál?
„První trik, který fakt za něco stál, byl asi tailwhip. Tam bylo víc věcí, nejenom obecnej trik, ale třeba i přejetí přes překážku. To bylo těžký.“
Jaký je tvůj nejlepší kousek teď?
„Nevím, mě baví všechno. Baví mě hrát si s kolem, zkoušet. Dřív jsem dělal hodně triky, ale neužíval jsem si to na tom kole. Teď se snažím víc jezdit, větší výšky, rychlost. Užívám si ježdění. Mým nejlepším trikem je asi frontflip tailwhip. To je pro mě nejtěžší kousek, s tím ještě bojuju.“
Je pro tebe ježdění víc sport, nebo zábava?
„Dá se říct, že obojí. Dřív jsem to bral jako zábavu. Kamarády, party. Ale zjistil jsem, že čím víc bylo večírků, tím méně jsem zvládal ježdění. Když jsem teď viděl vítězství Sáblíkové na olympiádě, jak na sobě makala, to mě zaujalo. Tak jsem si řekl, že udělám to samé. Začal jsem dřít v posilce. Ani jsem nechápal, jak moc mi to pomohlo.“
Máš nějaké ambice, plány?
„Strašně by mě bavilo jezdit sám pro sebe, točit videa, dělat fotky. Jenže tím se dál nehnu. Jsem ve fázi, kdy bych měl jezdit závody. Rád bych co nejvíc jezdil v Americe. Dew Tour, to je velký podnik. A rád bych se dostal na X-Games, což je můj sen. Dřív jsem měl závody spojené s nervozitou, teď si je užívám.“
Myslel sis někdy, že se jednou budeš ježděním živit?
„Spekuloval jsem o tom skoro celý život. Jakmile jsem šel ze základky na střední školu, kterou jsem si vybral fakt jednoduchou, abych měl co nejvíc času na ježdění. Jen co jsem dodělal maturitu, tak jsem makal co nejvíc, aby mě to živilo.“
Jak dlouho se učíš nový trik, než ho máš pod kůží?
„To je různý. Někdy se ho naučím za jeden den, padne mi do ruky tak, že to ani nechápu. Jindy to trvá týden, nebo i dýl. Každý to má jinak.“
Bolí nové triky?
„Samozřejmě, že trik, který vůbec neznáš, bolí. Ale teď je nová doba, dá se skákat do jámy plné molitanu. Ovšem i tam se dá spadnout blbě. Triky, které už umím, tam neskáču. To není dobré.“
Jsi permanentně odřený? Pořád tě něco bolí?
„Dřív jsem byl po závodech odřenej skoro pořád. Teď se snažím jezdit hodně čistě, vylepšuju triky, abych nepadal. Už nejsem nejmladší a mám něco za sebou, takže už ani tak rychle neregeneruju.“
Používáš chrániče?
„Určitě. Mlaďáci neřeší kolena, holeně. Jsou mladí, ale po čase to poznaj. Já osobně vozím holeně, kotníky a helmu. Lokty už mi docela vadí.“
Měl jsi vážnější zranění?
„Nepříjemná byla naraženina levého boku. To jsem měl asi desetkrát za sebou. Pochroumal jsem si tkáň tak, že stačilo, abych se smeknul na ledě na chodníku a noha mi šíleně natekla. Dostalo se mi tam asi půllitru krve, jako bych měl vedle sebe vetřelce. Měl jsem záněty, horečky, šíleně to bolelo. Stačilo málo a musel jsem do nemocnice na odsátí. Podle mě to mám ještě teď, ale už jsem na to dlouho nespadnul. Snažím se.“
Hodně cestuješ, máš nějaké oblíbené místo?
„V Pensylvánii Woodward camp, kam jezdím na jaře trénovat, připravovat se na novou sezonu.“
Máš na těle tetování, mají pro tebe speciální význam?
„Určitě. Je to to, co lidi na první pohled nevidí, když mě potkají. Mám na paži nápis »LIVE TO RIDE, RIDE TO LIVE« (Žiju, abych jezdil, jezdím, abych žil). Což je jasné, kolo je pro mě život. Pak tam mám kříž z převodníků, sepjaté ruce. To je moje víra v kolo, víra v BMX. A pak už tam je dostínování, lebky. Já si dělám kerku vždycky takovou, abych k tomu mohl něco říct. Nedělám si jen obrázky. Vždycky jsem si chtěl tetování vyrobit sám, ze své hlavy, ze svých myšlenek. Bude to mít pokračování. Možná se stane, že budu skoro celej. Hruď, ruce a tak. Když začneš, tak nepřestaneš.“
Komentáře
Přidat komentář