Michal Prokop v sezóně 2007

Red Bull CZ
Sporty
Cyklistické sporty
články
Michal Prokop v sezóně 2007

Michal Prokop v sezóně 2007

15.5.2007

Do poloviny září absolvoval letos celkem 26 startů, převážně vrcholné mezinárodní úrovně včetně tří světových šampionátů, z nichž plných patnáct vyhrál. Nalétal tisíce mil, strávil v letadle i v autě desítky hodin. Přemístit se během měsíce z Brazílie do Česka, odtud do Severní Ameriky, zpátky domů, pak na Nový Zéland, opět do Evropy a znovu do USA, to zřejmě nemá ve sportovním světě obdoby. Že takový nápor zvládne a navíc většinou vítězně, svědčí o vysoké míře jeho profesionality.

Má za sebou skutečně mimořádnou sezonu s třešničkou na dortu v podobě fourcrossového duhového trikotu z novozélandské Rotoruy. Mimochodem, popáté v historii se jel 4X o světové tituly a Michal byl počtvrté ve finále, získal třetí medaili, druhou zlatou. Jen jednou, loni, v souboji nejlepších čtyř chyběl kvůli pádu a těžkému zranění nohy, které jej na dlouho vyřadilo z tréninku. V Rotorua zopakoval český jezdec mistrovské zlato z Lugana 2003. Jak se říká, první titul je vždy nejkrásnější. Platí to i u Michala?

„Rozhodně. Vítězství v Luganu bylo určitě emotivnější,“ vzpomíná. „V sezoně jsem tehdy Lopese a Cartera v jednom závodě až do šampionátu neporazil. Prvenství na mistrovství světa tak bylo nečekané a to je vždy příjemnější. Letos spousta lidí očekávala, že bych měl vyhrát, což je vždycky těžší. Každé jiné umístění by asi bylo považováno za neúspěch. Já si ten tlak ale nepřipouštěl. Povedlo se mi splnit můj letošní hlavní cíl - dostat se do finále bikrosového MS. Od té doby jezdím s vnitřní pohodou, užívám si to. Kdybych třeba na Novém Zélandu postoupil do finále a nevyhrál, nebyl bych zklamaný.“

U protinožců byl jedním z mála, komu se tamní dráha zamlouvala, především Američanům nějak nepadla do oka ani do ruky. Koneckonců zůstali bez medaile. „Mně vyloženě seděla a bavila,“ pochvaluje si Michal. „Obsahovala všechno. První dvě zatáčky se dalo předjíždět, některé manévry dovolila provést na samé hranici regulérnosti, nechyběl obrovský seskakovák, dřevěný wallride či patnáctimetrová závěrečná lavice. Bylo to hodně o poletech a připomínalo mi to BMX Downhill nebo Supercross. Někteří to nemohli uskákat, jako třeba Eric Carter. Navíc podstatnou roli hrál silný vítr. Ve vzduchu dokázal s člověkem hodně zamávat, ale foukal stále stejně, takže se to dalo předvídat, ovšem mnozí si s tím nedokázali poradit.“

Triumfem na Novém Zélandu pro Michala nic nekončilo. Zběsilé putování mezi kontinenty posledních týdnů je zcela příznačné pro celou Prokopovu závodní sezonu. V úterý se vrátil po vyčerpávajícím 24hodinovém letu přes Pacifik do Prahy, aby již v pátek odlétal na druhou stranu přes Atlantik do Colorada na nedělní třetí, závěrečný díl seriálu jen pro zvané Jeep King of the Mountain, jakýsi hybrid mezi klasickým paralelním slalomem a dualem. Závod se jel dvoukolově na trati ve tvaru Y, kdy po několika zatáčkách odděleně každý ve své dráze se závodníci sjeli do jedné. Američanům se neustále daří vymýšlet nové a nové atraktivní odnože točivých MTB disciplín. Prokop stejně jako loni seriál ovládl a opět vyhrál jeep, respektive část leasingu na něj, ale znovu v něm neodjel, protože v pravidlech soutěže stojí, že zahraničním vítězům se vyplácí ekvivalent hlavní ceny v dolarech. V každém případě příjemná odměna, ačkoli ve finálovém podniku oplatil Brian Lopes Michalovi na domácí půdě porážku z pražského SEAT 4X Masters.

Z Colorada se jezdec stáje Author přemístil na čtvrteční BMX supercross pořádaný Mezinárodní cyklistickou unií UCI (vyhrál!), aby vzápětí sedl do letadla směr Mnichov a odtud se nechal autem odvézt na sobotní závod SP 4X v rakouském Schladmingu, kde dokonce coby vedoucí závodník seriálu dostal od pořadatelů výjimku a nastoupil bez účasti v kvalifikaci rovnou do vyřazovacích jízd. Vzhledem k tomu, že vyfasoval pořadové číslo 36, většinu jízd startoval z nevýhodné vnější dráhy, což už ve finále nešlo proti tak kvalitním soupeřům zvládnout a obsadil i tak vynikající čtvrté místo. Čtyři závody tří různých disciplín na třech kontinentech během dvou týdnů. Neuvěřitelné.

„Mohli mě aspoň třikrát diskvalifikovat za přejetí čáry vymezující dráhu těsně po startu,“ je si vědom svého prohřešku ze Schladmingu. „Úvodní rovinka měla jen deset metrů a z toho nějakých šest sedm jsem se měl držet v přímém směru, ale to bych se na tamní trati už pak před nikoho nedostal, musel jsem to napálit už v první zatáčce. Naštěstí si komisaři ničeho nevšimli a ani nikdo neprotestoval.“

V cestování je Michal tak trochu masochista. Snad se v tom dokonce vyžívá. „Zatím ty skoky v časových pásmech zvládám. Zastávám teorii, že je lepší přijet rovnou na závod a pak zase hned zmizet a nezabývat se nějakou aklimatizací nebo snad dokonce reaklimatizací. Kdybych to měl praktikovat jako XC jezdci a být na místě třeba dva týdny předem, tak bych polovinu závodů v sezoně vůbec neobjel.“

Tělu ale nelze poručit. Nepříjemný „jet lag“, časový posun, kumulující se únava. Jak pak podat plný výkon? „Mám na to celkem jednoduchý recept. Odpočinout si v letadle a na místě se přinutit jít spát vždy o tamní noci. Zásadně nikdy neusínám přes den. Je těžké převrátit biologické hodiny, navíc několikrát po sobě, ale můj organizmus si už na ty přemety asi zvykl, už mi to nepřijde. Nepotřebuji ani prášky na spaní, někdo se trochu napije, aby dobře usnul, ale po tom zase bolí žaludek, a to nemám zapotřebí. Je pravda, že po návratu z Nového Zélandu jsem dva dny jen spal a odpočíval a ve Schladmingu jsem se cítil utlumený. Větší potíže nemívám, to mě spíš rozhodila vysoká nadmořská výška v Coloradu.“

A co na to Prokopův trenér Radim Menčík? Moc se mu takové harakiri nezamlouvá. Přál si, aby Michal v Rakousku už nezávodil, protože měl stejně celkové prvenství zajištěné. Ale když už mu vyšli vstříc s vynecháním kvalifikace a když by tam musel stejně pro trofej World Cupu... „Je fakt, že to byl letos extrém, příště budu muset závodní program poněkud korigovat,“ dodává.

Zvládnout tak náročnou cestovní logistiku není jednoduché ani pro Prokopova manažera Zdeňka Póla, tím spíš, že jeho svěřenec kombinuje fourcross s bikrosem. „Často je náročné zajistit, aby ta správná kola dorazila tam, kam je potřeba.“

Dosud vše klape a Prokop si pomalu zvyká, že letištní haly jsou jeho druhým domovem. „Zatím mě létání neomrzelo. Jak to jde, užívám si to. Dobře se najíst, odpočinout, sednout k internetu. Pravda, první třída by byla lepší. Už na tom pracuji, dík nalétaným mílím mám u letecké společnosti stříbrnou kartu a když je volno, můžu do business class. Pokud zopakuji letošek, tak se té zlaté asi brzy dočkám.“

Red Bull CZ