Red Bull CZ

Mistr světa, vítěz Světového poháru. Mohl by být namachrovaný, má díky čemu. Takovéhle úspěchy se hned tak někomu nepodaří. Jenže Tomáš Kraus je docela obyčejný kluk. No, obyčejný... Vedle toho, že je skvělý skikrosař, je i velký pohodář. Je táta od rodiny, i když trošku rozlítaný, a pozorný manžel. Občas se zakaboní, ale jinak má pusu od ucha k uchu. Pak se divte, že takového týpka vzal pod svá křídla Red Bull. Chlapíka, který lyžuje od nepaměti, ale až ve skikrosu našel tu pravou motivaci.

 

 

„Můj táta byl nadšený lyžař, naučil výborně lyžovat mámu. Oba dva závodili v Liberci za školu. Začal učit i mě. Měl radost, že mě to začalo bavit. Když viděl, že mám zájem a jde mi to, začal se tomu věnovat. Bylo to takovým srandovním způsobem za minulé doby. Jako učitel jezdil na výcviky a já jezdil na tři čtyři týdny s ním. A mezi tím jsem závodil.“

 

„Lyžovat jsem začal jako úplně malej, ale závodit někdy v osmi. Tak nějak bych to viděl.“

 

„No jasně. To byl pro mě posvátný den, když jsem pod stromečkem našel lyže se sněhulákem. Mám dojem, že jsme to poprvé zkoušeli na chalupě na nájezdu do garáže. Takovej nějakej střípek z mládí mi furt visí v hlavě. Zřejmě to asi bude pravda.“

 

„Tak to už mi v hlavě nevisí, nemám šanci si vzpomenout. Rozhodně jsem byl v dětskejch kategoriích dobrej, ale takové to první lyžování, tak to nevím, jestli mi šlo.“

 

„Jasným impulsem byla řada zranění. Navíc alpské lyžování pro mě nebyla taková zábava. Když mi kámoš řekl, ať zkusím skikros, viděl jsem v něm skákání, soutěživost, měnící se podmínky, kdy je každý závod unikátní a člověk se musí nastavit úplně jiným způsobem, než na minulý. Tahle variabilita mě hrozně chytla. Našel jsem zase to, proč jsem jako malej začal lyžovat. Proč mě lyžování bavilo.“

 

„Nedovedu říct, jestli bych se dostal ne stejnou úroveň, ale spíš ne. Jeden z důvodů, proč jsem považoval tuhle cestu za dobrou bylo, že skikrosové týmy byly mezinárodní. Takže jsem mohl mít stejné podmínky jako ostatní. Toho se v alpském nedá dosáhnout.“

 

„Snažím se takhle neuvažovat, to jsou věci, které se hodnotit nedají. Ale největší zážitek, který se mi nejvíc vryl do paměti, byl první Světový pohár. Byl jsem amatérem mezi silnými týmy se spoustou lidí, polepenými auty. Říkal jsem si, že tam nemáme s Michalem Novotným co dělat. Jenže jsem postoupil čtvrtým časem z kvalifikace a vyhrál první skikrosový Světový pohár, který se jel. Pak jsem se ale tři roky nedostal do finále. Tak tenhle zážitek mě držel u toho, že to má cenu, že mám předpoklady vyhrávat.“

 

„Nabíral jsem zkušenosti. Najednou jsem najel tolik závodů v tolika podmínkách, že to začalo vycházet. Vyhrát jeden závod jde, ale vyhrávat je o zkušenostech.“

 

„Ani náhodou. Když jsem vyhrál ten první Svěťák, tak to byl můj největší výdělek asi o 1900 procent. Přijel jsem a dole mi dali šek na 4500 euro. Do té doby jsem nevěděl, že taková částka vůbec existuje. Vycházel jsem vždycky tak, že jsem po sezoně prodal lyže a přítelkyně platila nájem, abych mohl být na nule. Beru jako hrozný štěstí, že zábavu, jakou pro mě skikros je, můžu dělat tak, abych ten nájem mohl platit teď já.“

 

„Snažím se na ně zapomínat. Nejdýl jsem se dostával z utrženého křížového vazu. Zlomená lopatka byla dost bolestivá, naražené krční páteře, zlomené palce, utržené vazy v palcích... Teď nějakou dobu držím pohromadě. A jsem rád, tyhle věci dost obtěžujou.“

 

„Baví mě, že jde o komplexní sport. Spoustu času trávím fyzický tréninkem, ale také vymýšlením taktiky, přípravou na závod. Když vidím analogii v jiném sportu, převedu si ji do svého. Není to jenom o tom bejt nabušenej, ale chce to hodně přemýšlet. Když se mě někdo zeptá, cos dělal v létě, odpovím: Nic. Ale faktem je, že jsem neměl čas na nic jiného. Kolo, běhání, skákání, posilovna zaberou většinu volného času.“

 

„Je to sezona, na kterou se snažím soustředit trochu víc. Vidím, že všichni to dělají a nechci, abych zrovna teď výsledkově propadl. Olympiádu ale může vyhrát kdokoliv, o vítězství se neperou tři lidi.“

 

„Asi počítám s tím, že bude poslední. Ovšem končit se nechystám. Rád bych absolvoval i další sezony, i když ne v takovém tempu. Vyberu si důležité závody a na ty se pořádně připravím. Tahle varianta se mi zamlouvá, cestování a shon ubírá energii.“

 

„Teď už si zazevluju minimálně. Času, který si dokážu urvat na oddych během dne, je hodně málo. Za celé léto jich bylo minimálně. Nejlepší je, když usnu doma na gauči. Holky mi občas dají chvíli, kdy si na něm můžu zazevlovat.“

 

„Nejsem stoprocentní táta, který by v momentě, kdy je doma, vyvážil ten čas mimo. To snad ani nejde. Ale snažím se pomáhat ve všem, co je potřeba. Takže si myslím, že jsem dobrej táta. Když jsem někde sám, stýská se mi. Ale při závodění je lepší se v tomhle co nejmíň vrtat. Čím víc bych o tom přemýšlel, tím to bude těžší.“

 

„Letos, stoprocentně tuhle zimu. Táta už se na ni chystá. V Rokytnici nad Jizerou učí lyžovat a už říkal, že by tam na týden dva měla přijet a začít. Už se docela těším, čtvrtého ledna jí budou dva roky. Je strašně šikovná.“

 

„Jestli celý táta to nevím, ale rozhodně je šikovná.“

 

„Nesnáším ztrácení času s věcmi, které jsou hloupé. Když řeším něco, co je vyřešené dávno před tím, než se člověk zeptá. A pak lidi. Když se musím bavit se špatným člověkem kvůli něčemu důležitému, tak je to pro mě hrozně nepříjemný. Šílený.“

 

„Samozřejmě v první řadě rodinu. Je neskutečné, jak si člověk několikrát za týden uvědomí, že je pro něj rodina to nejdůležitější. Nikdo jiný není na stejné lodi jako ty. Je důležité na to přijít. Na světě je jinak strašně krásných věcí, které mám díky mému stylu života možnost vidět. Ať už je to architektura, příroda. Strašně rád hromadím zážitky, potkávám nové lidi. Teď jsem mluvil v letadle s německým dirigentem symfonických orchestrů. Do vážné hudby jsem se nikdy neponořil, ale tohle byl asi padesátiletej úžasnej týpek. Taková setkání a zážitky jsou pro mě super.“

Komentáře