Vavřinec Hradilek - voda je můj živel :: Vodní sporty články

Red Bull CZ
Sporty
Vodní sporty
Vavřinec Hradilek - voda je můj živel

Vavřinec Hradilek - voda je můj živel

on 12.4.2010

Poprvé sednul do lodě v devíti letech. No, do lodě. Prý dostal tu nejděravější, která byla v Troji k dispozici. Měl dojet k mostu, jenže se převrátil. Taková zkušenost by mnohého odradila. Vavřinec Hradilek nicméně vydržel a po olympiádě v Pekingu ví, že divoká voda je jeho osudem. Teď je Vávra jedním z nejlepších světových kajakářů, loni vyhrál dokonce anketu Kanoista roku. Mívá strach, který strašně rád odbourává. Většinou se sice proplétá mezi brankami, ovšem jednou by si chtěl skočil nějaký pěkný vodopád. „Do žádnej hardcorů ale nejdu,“ směje se. Má rád, když to alespoň trochu teče a hučí...

Nemáš v plánu sjet nějaký pořádný vodopád? Už jsi to zkoušel?
„Za poslední dva roky jsem byl dvakrát na Novém Zélandu. Jedná se vždy o trénink na slalom, ale tamní podmínky přímo vyzývají ke sjíždění divokých řek a vodopádů na plastové lodi. Několik už jich mám za sebou, ale zatím žádný velký. Myšlenky jsou, jednou si skočím něco pěkného, ale jen když budu vědět, že je to dole čistý a bezpečný. Do žádnejch hardcorů nejdu.“

Jaký je tvůj největší kajakářský úlet?
„Nevím, co si přesně mám představit pod pojmem úlet, ale vezmu–li to tak, že je tím myšlen zážitek, tak jednoznačně nedávné sjíždění řek na Jižním ostrově Nového Zélandu. Jednalo se o extrémně náročné terény v horském prostředí, přístupné pouze pronajatou helikoptérou.“

Na co se chystáš dál? Nějakou taškařici?
„Nemám plán, neřídím se podle nějakého daného scénáře. Jedu sezonu od sezony. Jelikož mám podepsané profesionální smlouvy a jsem zaměstnán ve vysokoškolském středisku, logicky je na prvním místě slalom. Trénink a závody… Taškařice? Chtěl bych točit videa, které nejsou v našem sportu zas tak obvyklá. Viz loňská „čistička“ (Vávra projel podzemními chodbami z čističky do Vltavy – video zde).

Měl jsi někdy strach?
„Strach je u mě naprosto běžný pocit. Většinou při sjíždění nových řek a i slalomových tratí. Rozhodně však neberu strach jako negativní stav, beru to jako potřebný náboj pro svoji činnost a rád odbourávám tento pocit. Myslím, klasický stav pro adrenalinové sporty.“

Kdo tě vlastně poprvé šoupnul do lodě? Kdy to bylo?
„Poprvé jsem přišel do loděnice v Troji na podzim roku 1996, když mi bylo devět let. Poprvé jsem se potkal s mým dosavadním trenérem Milanem „Pytlákem“ Říhou. Víceméně mi dal jednu s nejděravějších lodí a řekl: Jeď támhle k tomu mostu. Tehdy jsem tam snad ani nedojel a rovnou se převrátil. Už si to zase tak moc nepamatuji.“

Proč jsi tedy zakotvil u vodního slalomu? Co bylo prvním impulsem?
„Od mého prvního kontaktu s vodou trvalo poměrně dlouho, než jsem si řekl, že u tohoto sportu zůstanu. Nebral jsem vodní slalom jako číslo jedna, dělal jsem spoustu dalších věcí. Nicméně postupem času se utvořila parta perfektních lidí a kamarádů, a já navíc dokázal ujet medaile v juniorech. To mi dalo motivaci zkusit to dál. Zážitek z Pekingu mě asi zakotvil definitivně.“

V čem máš rezervy?
„Myslím, že jich je spousta a nedokážu sám sebe soudit do detailu. Z takových těch závodních je to asi rezerva v koncentraci v závěru závodu, hlavně když je program roztahaný do celého dne. Třeba při semifinále na olympiádě jsem se na druhou polovinu tratě víceméně nesoustředil, myslel jsem si, že už jsem ve finále. To považuji za největší nedostatek.“

Jezdíš jen tak na vodu? Dokážeš si to užít?
„Voda je můj živel. Užiju si cokoliv, co alespoň trochu teče a hučí.“

Topil jsi se někdy?
„Ne, to ne. Nikdy jsem se vyloženě netopil.“

Jaká je pro tebe nejlepší lokalita pro pádlování?
„Ze slalomových lokalit je pro trénink výborná pražská Troja, mé nejoblíbenější jsou však v zahraničí. Peking, Atény, francouzský Bourg. V České republice pak ještě Lipno, Želiv. Co se týče extrémního pádlování, tak se dá jezdit po celém světě. Nejlákavější je vždy to nejexotičtější místo…“

Máš nějaký rituál před jízdou?
„Rituál vyloženě nemám, maskota také ne. Mám jen standardní postup před závodem. Kdy a jak se rozjezdit, procházení tratě apod. Není však tragédie, když se něco změní. Nerozhodí mě to. Naopak, když se pak povede závod, zkouším to opakovat.“

Rozštípal jsi někdy kajak?
„Hodněkrát, ale nikdy ne schválně. :) “

Nemáš někdy chuť tyčku, kterou trefíš, utrhnout? Prostě se k ní vrátit a servat ji?
„Je spousta okamžiků, kdy se nedaří a máš chuť něco roztřískat. Párkrát jsem do tyčky bouchnul, ale nemá to smysl. Snažím se být klidnej a v pohodě. Z chyb si brát ponaučení a zkusit to třeba zajet jinak.“

Kolik branek dopředu přemýšlíš, jak je projet?
„Při závodech si člověk musí zapamatovat kompletně celou trať. Jde nejen o rozestavení branek, ale také o záběry, jejich načasování a případně náhradní varianty. Je toho mnoho a osobně si myslím, že ta mentální část závodu je nejdůležitější. Při samotné jízdě pak jede člověk od branky k brance. Ale musí se myslet přibližně o dvě až pět branek dál.“

Bývá ti někdy v lodi kosa? Mrzly ti ruce? Co pomáhá proti zimě?
„Při zimní přípravě je to naprosto běžná věc. Dříve jsem byl o hodně drsnější a mnohdy jsem přes zimu ani nenasadil rukavice. Teď už jsem větší srab a díky mému výrobci oblečení na vodu, pro kterého jezdím v týmu, mám dostatek kvalitního oblečení a můžeme pádlovat i v teplotách pod nulou. Taky pomáhá rum, ale moc často na něj nedojde :) .“

Jak často se nalokáš při ježdění vody? Není ti někdy zle z toho, co jsi polknul?
„Jelikož jsem menší postavy, tak jsem celkem blíž k hladině. No, a sem tam se nalokám. Hlavně ke konci tratě, jak se člověk snaží dýchat víc a hlouběji, občas to tam vlítne. Nikdy to není příjemný pocit, obzvlášť v Praze.“

Lidé možná nevědí, že jsi astmatik. Jak se s astma vypořádáváš při vrcholovém sportu? Co ti pomáhá v boji s ním?
„Astma je nemoc, kterou mám již od dětství. Díky tomu jsem snad ani jednou nepomyslel, že mám nějaké indispozice. Nikdy jsem se na to nevymlouval, když nepočítám tvrdé tréninky a testy, když jsem byl mladší. Chtěl jsem se flákat a občas jsem se na to vymluvil. Ale né moc. Teď už by mě to ani nenapadlo. Dělám to pro sebe, ne pro nikoho jiného. Chtěl bych zmínit mého doktora Petra Pohůnka. Málokdy potkáte tak vynikajícího doktora. I jemu patří velký dík za mé dosavadní úspěchy.“

Jsi coby vrcholový sportovec na dietě, nebo sníš co vidíš?
„Já jsem dost na jídlo, takže na dietu kašlu. Nemá to smysl. Jen před závody nejím úplně „hrubě“. To hlavně proto, abych se třeba před startem nepo…“

Poslyš, jak jsi na tom teď se studiem?
„Dost špatně. Přerušil jsem studium na zemědělské univerzitě a chystám se na dálkové. Musím však ale změnit obor. Maturoval jsem na stavárně, jenže technický směr už mě nějak neláká.“

Jedeš na dovolenou raději k vodě, nebo do hor?
„To záleží na domluvě s kým jedu. Moje přítelkyně má ráda moře, ale jezdíme i do hor. Jak v zimě, tak v létě. Takže se dá říct, že zvládnu obojí. Ale dost často to jde spojit.“

Svítí sluníčko, je nádherně – chce se ti na kanál, nebo spíš za holkama, s kamarádama na pivo?
„Jó, tak to je těžký. Ale opět se to dá výborně nakombinovat. U vody mám kamarády a u vody je pivko. Prostě to k tomu patří, že si dáme jedno, dvě, tři… Nesmí se to přehánět, ale nesmíme zase říkat, že alkohol je nám cizí.“

Stačíš při závodech pokukovat na břeh po holkách?
„Mám přítelkyni, takže se soustředím na výkon :) .