Hned z kraje, co nám naběhla do kalendáře jedenáctka, bych se rád vrátil k pár zásadním věcem, které se odehrály v 010tce, a o kterých jsem se nestihl zmínit na svém webu redbull.cz/marosi.
Jeden červencový trip, který mi zůstal zaryt do paměti, se konal na Ukrajině v turistickém letovisku Jalta. Jednalo se o kombinaci dualu a city downhillu. Vše pod křídli lokálního Red Bullu. Od nich jsem také obdržel pozvánku, a jelikož byl volnější víkend už v tak nabitém programu, pozvání jsem přijal. Výlet na východ v sobě skrývá vždy dost tajemství a překvapení. To první mě čekalo už na letišti, když po mně chtěli za kolo jako sportovní nadstandardní doplněk 400 USD a zpět to samé. Po tom, co jsem se pohádal s delegátem z Ruska, mi bylo jasné, že budu muset zaplatit ještě jednou tolik při přestupu v Kyjevě. Po pár telefonátech s organizátorem akce jsem se rozhodl nechat kolo v úschovně na Ruzyni a na místě si pak půjčit nějakou ukrajinu nebo se zabít. Jak už jsem předpokládal, v Kyjevě fronta na odbavení delší než při vstupu na Americkou půdu a ještě po vás chtějí všude nějaký poplatek a tváří se, že vás kuchnou. Na Jaltě mě krom Juriho čekalo ještě krásných 40 stupňů ve stínu. Jalta přecpaná Rusi a jinou společností výše položených celebrit v teplákách a bílých tílkách. Trať byla zatím ve stádiu 0 a to den před tréninkem. Juri zjistil, že společnost Aerosoft se dopustila chyby a už asi půl roku platí pravidlo, že sportovní pomůcky jsou v ceně letenky, pokud se vejdete do váhy. Začala tak nekonečná šňůra telefonátů a dohadování se, aby se kolo dostalo zpět ke mně. To byla never ending story.
Abych to zkrátil. Původně plánovaný výlet se měnil v noční můru. Do moře jsem nevlezl, to co v něm plavalo a zápach mně to nedovolil. Párty ve stylu house a disko mě už léta neba a už vůbec ne ve společnosti naprostých masérů a zmalovaných děvek. Sushi, které podávají v každé restauraci jako doplněk k šašliku, si taky radši dám od japonského mistra než od ušmudlanýho Ukrajince. Na dovolenou bych sem asi nejel… Kolo po minimálně sto telefonátech dorazilo a to v 11.00 večer před závodem a v dost bídném stavu. Ráno jsem si musel přivstat a začít makat. Trať jsem měl možnost do té doby sjet jednou na půjčeném kole od místňáka, kterej také závodil, díky. Jelo se zpočátku pod starou lanovkou na hlíně a po road gapu se to sjelo do jedné lajny na asfaltu a pokračovalo se po různých schodech až k pobřeží. Qualifikaci sem nakonec vyhrál s rozdílem 4 sekund na druhého. Samostatný závod byl ovšem smolný, a to z toho důvodu, že sem ve třetí jízdě prorazil přední kolo kousek po startu. Snažil jsem se to udržet, ale po road gapu, kdy rychlost byla téměř šedesát, sem už nezatočil. Nakonec možná dobře, že price money zůstali na rodné půdě, radost nadšení a atmosféra, které panovala u domácích, byla velká a upřímná. Pravda je, že tolik rozhovorů pro noviny a TV nebylo ani na největších závodech a lidi to brali vážně. Cesta domů se nesla ve stejném duchu, kdo nezaplatí, nejede! Naštěstí jsem potkal na letišti v Semferopolu kamaráda, co jel s partou z párty a s sebou měl konzultanta který to vše, jak jinak než finančně, pořešil a říkal, že se tu opravdu nic nezměnilo sakra!
Poslední zastávkou ve světáku bylo americké městečko Windham. Poprvé nedaleko New Yorku jsme mohli nakouknout do zdejších hor a zajet si tak dost zajímavej a těžkej závod. Sami Amíci od toho dost očekávali. Trať, i když podmáčená, vypadala dost krutě. Velké skalnaté schody, odkloněné zatáčky, přeskoky přes kontejnery a mx jumpy. První trénink se kvůli dešti a tudíž nesjízdnosti musel zrušit a organizátoři se jen mohli modlit. Na trati byla stále vidět rozdělaná práce, nářadí, bagry, ale bez obsluhy. Bylo vidět, že toho mají víc, než si dokázali představit a navíc se zde kromě dh jelo i cross country. Další pracovní den se však povedl a po hrubším dopoledním tréninku na nás čekala qual. Do gatu nastoupilo necelých 40 riders, což je nejméně v celé sezóně. Dalo se to přičíst obtížnosti terénu, platilo tady pravidlo: „kdo nepřeskočí, nejede dál, odchod na burgera“. Z našeho teamu jsme se dostali hladce všichni, ale za branami qual zůstal náš spolucestující Stinkschwanz a starej biokiss Petr Hanák, kterej to sundal na cílové pásce. Na tenhle den jsme dlouho čekali a připravovali se. Pár zasloužených drinků jsme doplnili - v jediném podniku ve velkém vidlákově - kde jsme bivakovali. Cestou do lesa Datel zahlédl medvěda lezoucího na strom a musel ho za každou cenu vyfotit. Bylo už pozdě večer a tma, ale on neváhal a vylezl na strom a fotil, až ho medvěd pochcal.
Celá fotogalerie z Windhamu ZDE .
Další den bylo azuro a na nás čekal den D. Race hell time! Prvním heatem jsem prolezl a v jízdě spolu s Jaredem neudělal žádnou chybu. Další už se mi po tvrdém nátlaku jednoho Frantíka nepovedla dotáhnout do konce a tak nakonec 11. místo, které mě udrželo na pátém místě v celkovém pořadí světového poháru. Joost zabil malé fíňo a Datlovačka si nechává ulítnout stříbro, když ho na doublech posírá Frkna. Jared zase vyhrává sám nad sebou! RSP team vyhrává po šesté za sebou jako team a tudíž i celkově. Datel celkově druhej, Joost třetí a pak Frky a já. Jde se slavit! White Russian tekl proudem a srandy bylo až pod kolena… Go-Pro vindejho:
Mont ste Anne, Quebec, Canada. Další zastávkou a zřejmě tou nejočekávanější je mistrovství světa. Po dlouhé době se zúčastňuji akce v rámci České repre. Poté, co jsme se spojili na letišti a potřásli si pravicí, přišel první problém. Ačkoliv se prý auta předem rezervovala, nebyla k dispozici. Nakonec se to po pár hodinách domluvilo v další půjčovně ve městě. V po střechu narvaných autech jsme se dost těšili na odpočinek. Pak už jen přesun na privát, kde ovšem nebyli klíče a nakonec jsme se museli spolu s děvčaty vměstnat na pokojík čítající 8 lidí. Druhý den jsme si tak začali hledat normální bydlení a to i na vlastní náklady. Nakonec nám šéf repre a dlouholetý kamarád Filip M. dopřál dvojlůžák, kam jsem se přesunul s Datlem a Stinkym. Nejsem z těch náročných, ale kdybych neovládal kuchařské umění, asi by byl další problém. Strava je při takovéto soutěži hooodně důležitá, a pokud se cpete jen rohlíkama se sýrem, nebude asi výkon 100% že, Emile?! Konec řečí o repre fungování, teď už jen složit kola a do montérek.
Celou fotogalerii z Mont St Anne najdete ZDE .
Trať byla hrubá na první pohled. Do první zatáčky se jelo ve strašných peckách, kde před první klopenou byly nainstalovány ještě klády. Mega rockgarden s ostrýma a pak nějaký doubly a jeden nekonečnej air. A to poslední s bazénkem a kačenkou. Pár tréninků s chlápkama nás bavil velmi a večerní ježdění jakbysmet. Qualifikace byla dost nekompromisní a udržet bike za rohy jetelným dalo dost zabrat. Mně se to nepovedlo a do cíle jsem se dostal s proraženým zadním s časem okolo 20. místa. Lépe na tom nebyl ani Prokop, Graves či Tróny. Takový defekt v samotném závodě znamená většinou stopku. To se mi taky povedlo a opět zadní kolo prázdné v prvním heatu. V cíli jsem ještě zariskoval, vymlask bazénový big air, ale ani to mě neposunulo do dalšího levelu. Akci tak musí zachránit Frky s Datlem, kteří postupují do big final. Z holčiček nám radost dělají i Romana s Janou. Poslední jízdy se jely skoro za tmy. Kombinace špatného osvětlení, prachu a dusna namíchalo všem dost silný zážitek. Spousty diváků dávaly najevo, že fourcross baví. Odstartováno a poslední jízda to valí. Je to nářez, o tom není pochyb. Graves nakládá od startu všem a to i z vnější dráhy, Datel číhá a v poslední zatáčce rve a před očima má celej život. Dřina se vyplácí a Gravese podjíždí v poslední klopně! Frky třetí a tak upřímná radost. Dva kámoši jsou do první trojky na světě! Velká gratulace a lets go to the párty. K tomu nám hrají Penywhise live a nakonec s nima končíme v jejich tour autobusu. Go-Pro shit:
Po roce rok se potkávám s kamarády z kol na MX pojezdu v Bělí pod Bezdězem. Je to pomalu už tradiční rozlučka a zároveň nekompromisní jazda na mašinách určená na super příležitostní zábavu. Dáváme s Prochajdou a Chorvatem spoustu jízd v bahně a písku a je to úlet, je to nářez a strašnej adrenalin. Díky Chajdo za fota. Pro pár vyvolených se počasí vydařilo a podzimní radovánky nám nabídly jednu z věcí, kterou mám nejradši. Radost nám ani nezkazil fakt, že zde jezdíme naposledy. Parta kolem Paroubka si totiž usmyslela, že zde vybudují areál pro širokou veřejnost a motocross by zde rušil klid. Fuck off zmrdi! Domů jsem jel zavěšenej na volant jak po tejdenní pařbě a doufal, že se tady ještě někdy potkáme.
Kultura nadevše a tak s ní ven. Posledních pár měsíců si do hlavy rvu poslední album The Roots a cejtím ty kořeny až… Jejich muzika do tohoto časového období zapadá lépe než puzzle mýho kluka a nálada celého alba je dost pozitivní. Poslech se hodí prakticky kdykoliv a kdekoliv. Nevěřili byste, jak po několika důkladných posleších dokáže s člověkem zamávat. Mrkni na: myspace.com/theroots
Po prozkoumání spotů v novém bydlišti, kde bydlím momentálně rok, jsem nemohl uvěřit vlastním očím. Po rekonstrukci mostu na dálnici přes Jizeru mám k dispozici kolem 500m ježdění v suchém terénu po celý rok. Vybetonovaný rozjezd tomu všemu dodává grády a pomalu začínám budovat své vysněné překážky. Na jaře zde čekejte hrubou session!
Díky chlapíkům z Progresscycle se mi pod kola dostala nová řada ergometru od Blackburn a mohu tak začít bušit s kvalitním matrošem na další sezónu.
Je příjemné trénovat s kvalitním materiálem a ještě příjemnější po tom vymlasknout pivko ve vířivce, jehož distributor UnitedSpa mě také podpořil na další sezonu 2011. Díky všem za důvěru a budu směřovat vše k tomu, abychom byli všichni spokojeni.
.JPG "null")
Co se jedná samotného sportu a vůbec přístupu k němu, je to dlouhá cesta. Já na ní přišel až nedávno a vím, že je to nejčistší forma sebevyjádření se sobě samotnému. Je to dlouhá cesta sebeodříkání a kompromisů, ale se šťastným koncem. Jedná se o jakýkoliv kreativní pohyb, ze kterého lze čerpat. Ať už se jedná o kolo, motorku, snb, sk8, běhání se psem či přítelkyní, fitko nebo golf, je důležité se zeptat sám sebe, co mi to přináší a jakou cestou chci jít dál. Pro mě jsou rodina, přátelé a sport ty nejzásadnější záležitosti. Sportu se nevzdám, pokud mi to zdraví dovolí. Tím bych rád všem nadaným a ctižádostivým lidem popřál do nového roku mnoho úspěchů a radosti z pohybu, co nejméně zranění a mraky zážitků.
Dík mr..
PS: Fotogalerie z Red Bull Rampage od Adama Maršála ZDE a video:
Komentáře
Přidat komentář